Rychlokurz počítání elementárních limit funkcí
Z MatWiki
Obsah |
Spojitost a dosazování
Co je to vlastně limita? Zjednodušeně by se dalo říct, že zkoumáme, k jaké funkční hodnotě se funkce blíží, pokud se blížíme k nějaké zadané hodnotě nezávislé proměnné. Nás sice nezajímá, jakou hodnotu má v zadaném bodě (či zda je tam vůbec definovaná), ale pokud je funkce spojitá, tak se logicky bude z obou stran k funkční hodnotě v zadaném bodě blížit. Výpočet je pak velice snadný — dosazení — takovou radost nám však zadavatelé dávají jen velice zřídka.
Dodefinování
Mějme následující limitu:
Po dosazení zjistíme, že ve dvojce není funkce definovaná, budeme se tedy snažit funkci nějak upravit. Ze střední školy umíme jmenovatel (kvadratická funkce) složit na součin . Teď bychom mohli krátit… ale můžeme?
Můžeme si jen tak upravit předpis limity? v čitateli i ve jmenovateli má vždy stejnou hodnotu, ať do tohoto výrazu dosadíme cokoliv. Jediný problém nastává, když
. Dostáváme 0/0, což není definovnáno. Můžeme se jen tak zbavit nedefinovaného výrazu? Můžeme, protože funkce nás ve dvojce „nezajímá”, počítáme limitu v jejím okolí. Všude jinde hodnotu funkce neměníme, takže můžeme limitu dál počítat.
Počítáme teď limitu funkce, která je nově ve dvojce spojitá, dodefinovali jsme si ji tam:
a vychází nám hezká jednička.
Vytýkání
V předchozím bodě jsme počítali s limitou ve vlastním bodě, teď se v rychlosti podíváme na limitu v nevlastním bodě (teorii si doplňte sami).
Čitatel i jmenovatel nám jdou do nekonečna, to nepotěší. My teď musíme rozhodnout, jak jsou ta nekonečna „velká”. S rostoucím nám obě funkce rostou a uvidíte, že lineární a absolutní členy budou mít časem čím dál menší důležitost a dominantní část hodnoty bude vytvářet právě kvadratický člen. Vytkneme jej tedy.
Když teď pokrátíme (z předchozí kroku již víme, že můžeme, pokud nám x jde do nekonečna), tak zjistíme, že v čitateli nám zbývá „1 a nějaké zbytky, které půjdou k nule” a ve jmenovateli zbyde „3 a též nějaké zbytky”. Ty „zbytky” poznáme tak, že jim nekonečně roste jmenovatel a čitatel je nějaká konstanta. Podíl reálné konstanty a nekonečna je 0. V šesté části tohoto rychlokurzu se naučíte trochu elegantnějšího určení této limity.
Limita tedy vyjde 1/3.
Určení dominantního členu
Abychom mohli vytknout nějaký člen, pokrátit jej a zbytek poslat do nuly, musíme vědět, který člen to je. Co roste rychleji než něco jiného. Poslouží tento seznam nerovností. "<<" znamená prudkou (TODO) nerovnost — tj. že jedna funkce bude časem nabývat mnohem větších hodnot.
Mějme proměnnou , která jde do nekonečna a nějaké reálné konstanty
a
, obě větší než 1.
n << n^k << a^n << n! << n^n
Slovy řečeno — lineární funkce << polynom (k by v tomto případě melo být přirozené číslo) << exponenciální funkce << faktoriál << n^n :-).
Budeme tedy mít limitu:
.
Vytkneme , pokrátíme, čitatel jde k jedničce, jmenovatel jde do nekonečna (zbylo nám tam
), výsledek je nula.
Odmocniny
Mějme limitu:
.
Vychází nekonečno minus nekonečno. Jak se zbavit odmocnin? To jistě znáte z usměrňování zlomků. Stačí šikovně rozšířit. V tomto případě zlomkem, který bude mít v čitateli i jmenovateli . Dostaneme tak náběh na vzorec
. Dostáváme tak:
Zde jsem udělal dvě úpravy najednou. V čitateli jsem použil vzorec a ve jmenovateli jsem z odmocnin (obě šly do nekonečna) vytknul dominantní člen, který pak mohu krátit s tím v čitateli. Opět mi zbydou jen „zbytky”, u kterých víme, kam míří.
Podobně budeme pracovat s výrazem např. , jen budeme muset rozšířit tak, abychom v čitateli dostali
. Využijeme následující vzorec:
Při úpravě limity postupujeme následovně:
Abychom se zbavili odmocniny, potřebujeme umocnit oba členy na čtvrtou, míříme tedy na vzorec . Jelikož v předpisu limity máme vlastně jen tu první závorku
, je potřeba rozšířit celou tou druhou závorku, abychom po roznásobení dostali potřebný rozdíl čtvrtých mocnin. Do jmenovatele dostaneme součet nějakých neškodných výrazů a máme vyhráno.
Dva policajti
Verze pro limitu posloupnosti
Mějme posloupnosti takové, že platí náledující:
(tedy od jistého indexu je hodnota
mezi hodnotami
a
)
Speciálně:
Je-li , pak
existuje a je také rovna
.
Je-li , pak
existuje a je také rovna
.
Obecně:
Je-li
(tedy limita posloupností
existuje a je stejná pro obě posloupnosti),
pak existuje a je rovna A.
Tato věta je užitečná při výpočtu limit posloupností, jejichž limitu nelze z nějakého důvodu (který bývá často "pouze technického" rázu) přímo spočítat, ale které lze dobře odhadnout shora i zdola posloupnostmi, jež mají stejnou limitu.
Příklad 1:
Daný výraz je typu "něco kladného krát něco, co jde do nekonečna", selským rozumem bychom tedy hádali, že limita bude . Ovšem větu o aritmetice limit (součinu) nelze použít, protože záhy bychom zjistili, že
neexistuje.
Daný výraz lze však snadno zdola odhadnout posloupností:
Přičemž není již problém ukázat, že (můžeme k tomu již užít oné aritmetiky limit). Odtud pak díky lemmatu o dvou policajtech můžeme tvrdit, že i limita vyšetřované posloupnosti je
.
Příklad 2:
Tedy hledaná limita je rovna nule.
Verze pro limitu funkce
Lemma je obdobné, akorát co se tvrdí ve verzi pro posloupnosti o trojici posloupností od jistého indexu a limitě posloupnosti, to se zde bude tvrdit o trojici funkcí na nějakém okolí bodu, v němž zjišťujeme limitu a limitě funkce v onom bodu.
Příklad 1:
Příklad je typu "něco omezeného krát něco nulového", ovšem to "něco omezeného" (tedy ) nemá samo o sobě limitu v 0, nelze tedy použít větu o aritmetice limit.
Stačí ovšem uvážit dvojicí funkcí:
, pak zřejmě (dokonce pro libovolné reálné
) platí
Tabulkové limity
U některých složitějších limit budeme používat některé tabulkové limity. Jejich důkazy zde vypisovat nebudu, často se jedná o L'Hospitalovo pravidlo (popsané v deváté sekci).
Zkuste si jednotlivé limity nakreslit, ať víte, co znamenají geometricky.
(díky dalšímu kroku tuto limitu tolik potřebovat nebudeme)
Je celkem běžné, že v úvodu do matematické analýzy je spousta limit šroubována na tyto tabulkové limity, takže jejich výpočet nedá tolik práce. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Částečné limitění a obecná mocnina
Častou chybou je, že se student snaží „zlimitit” část výrazu a zbytek až později. To jde však jen za přesně stanovených podmínek (o kterých si řekneme v dalších krocích) a je třeba je v písemce či u zkoušky okomentovat.
Proto pokud máme limitu:
nemůžeme si říct „závorka jde do jedničky a jednička na něco velkýho bude furt jednička”. Tak to nefunguje. Musíme použít nějaký jiný způsob
Co se týče obecné mocniny, tak ta nám pomáhá počítat limity s exponenciálními funkcemi , kde
je kladná konstanta a
je nezávislá proměnná. Moc neumíme s takovými výrazy pracovat, pokud si však uvědomíme, proč platí následující rovnost:
(za podmínek, které jsem psal), tak společně se znalostí limity složené funkce (devátá část) nám vše půjde mnohem snadněji.
Aritmetika limit
Mějme dvě funkce, f(x) a g(x) a nechť v bodě mají limity A, resp. B, které patří do rozšířeného oboru reálných čísel (
). Pak platí:
Pokud jsou výrazy na pravé straně definovány!
Aritmetiku limit je potřeba pořádně absorbovat, budete ji používat často. Jde o to, že si funkci mohu „roztrhnout” na více funkcí, pokud každá z dílčích „subfunkcí” má svou limitu a celkový součet/součin/podíl limit je definován.
Pozor tedy na výrazy ,
,
, … a na případ, kdy limita některé ze „subfunkcí” neexistuje!
Limita složené funkce
Nechť máme opět dvě funkce — g(x) a f(y) a existují limity:
A platí alespoň jedna z následujících podmínek:
P) Funkce g se na prstencovém okolí bodu c vyhýbá své limitě A. Tj. .
S) Funkce f je spojitá v A.
Pak platí .
Zde je též potřeba větu pořádně pochopit. Jde nám o to, že pokud nám vnitřní funkce jde k nějaké hodnotě a my v této hodnotě známe limitu vnější funkce (a platí alespoň jedna z daných podmínek), rovná se limita složené funkce té limitě vnější funkce.
Použití v praxi najdete v poslední části tohoto rychlokurzu.
L’Hospitalovo pravidlo
Najväčší problém je pri výpočte limít funkcií tvaru , kde
, poprípade
.
Avšak v prípade že tie funkcie sú derivovateľné na okolí a a naviac máme vyhraté, lebo potom aj
.
Symbol a môže znamenať číslo, číslo zľava, číslo sprava, mínus nekonečno, nekonečno.
Pozor, L'Hospitalovo pravidlo sa nedá otočiť. Keď zistíte, že neexistuje, neznamená to nutne, že aj pôvodná limita neexistuje. Napr.
, ale
ani nemá zmysel, lebo nie je na okolí nekonečna definovaná . Ak by ste chceli príklad, kde limita má zmysel, ale neexistuje, stačí vymeniť čitateľa s menovateľom
V praxi sa hlavne kvôli predchádzajúcej poznámke väčšinou snažíme L'Hospitalovi vyhnúť a radšej použiť iné metódy.L'Hospitalovo pravidlo je výhodné použiť v prípade, že výpočet implementujeme do počítačového programu, poprípade keď je derivovanie jednoduché a iné metódy vyžadujú oveľa viac času.
Praxe
Zde budu jen heslovitě popisovat jednotlivé kroky při řešení některých složitějších limit.
Logaritmy
S logaritmem známe jen jednu limitu a zde vidíme, že nám argument (celkem pěkně) jde do jedničky, použijeme tedy limitu složené funkce (s limitou D) - splněna je podmínka P. Abychom ji však mohli použít, potřebujeme něco speciálního ve jmenovateli. Rozšíříme tedy.
První zlomek nám jde do jedničky, přes aritmetiku si to rozdělíme na součin dvou limit (každá limita limití jeden ze zlomků) a počítáme:
(limita F)
.
Rozdíl exponenciálních funkcí
Jak si zvyknete na aritmetiku, začnete ji používat trochu jinak, protože např. tabulková limita A se sinem nám vlastně říká „funkce f(x) = sin x a g(x) = x se chovají kolem nuly celkem podobně, můžeme je tedy v limitě k nule mezi sebou měnit”, zjednodušeně.
Rozšířili jsme x/x, druhý zlomek (přes limitu podílu) jde k jedničce, tak jej pomocí aritmetiky oddělíme a počítáme limitu zbytku. Využijeme toho, že sice neumíme pracovat s exp. funkcemi, ale můžeme si je přepsat pomocí znalosti obecné mocniny.
Tady to vypadá na tabulkovou limitu C, ale chybí nám tam ty jedničky… tak si je tam dopíšeme.
Teď už se jedná jen o hrátky s limitou složené funkce.
TODO další příklady.
Teď už stačí jen používat výše zmíněná pravidla a věty a počítat, počítat, počítat, časem si na ně zvyknete. Hodně štěstí.
